Tanec a architektura mají mnoho společného. Především prostor, ale také jednotlivé pojmy, které používáme jak pro tanec tak pro architekturu např. kompozice, objem – hmota, materiál, vnitřní prostor, vnější prostor, rytmus, proporce, zlatý řez, kontrast, symetrie, linie, detail, vertikala, sagitála, horizontála a další.
Uchopení prostoru je jedním z hlavních elementů tance.Tělo ovlivňuje prostor a prostor ovlivňuje tělo. Tanec je živoucí architekturou a architektura inspiruje tanec. Místa, kde se tančí mohou být různá – divadlo, ale také nedivadelní prostory. Tančí se v přírodě, ve veřejném prostoru, v muzeích, v industriálních nebo sakrálních prostorách atd. To vše ovlivňuje tanec, jeho význam i přijetí.
Architektura je pro tanec velkou inspirací. Vnímám ji jako velmi určující aspekt pro tělo, význam pohybu i kompozici. To v jakém prostoru se tančí ovlivňuje vnímání někdy také přijetí tance. Tanec má schopnost architekturu zviditelnit. Ukázat prostor z jiné perspektivy a v jiné souvislosti. Oživit prostory, které jsou jinak nevšimnuté, neosobní, statické, ale také určené k jinému účelu. Proto je tak vzrušující site-specific. Prostor a jeho architektura umožňuje odlišné nastavení diváka a tanečníka, jiné než v divadle. Pro diváka to znamená jiný osobnější a také svobodnější zážitek z tance.
Architektura inspiruje tanec svými tvary, rytmem, detaily a spoustou dalších elementů nejen ve smyslu celku – tzn umístění těla nebo skupiny těl v prostoru, ale také inspiruje vnitřní představu těla, která modeluje samotný výraz a pohyb těla. Je otázka zda také tanec inspiruje architekturu?
Architektura má mnoho styčných pojmů s taneční kompozicí. Odlišuje je čas a časovost. V tomto smyslu je architektura statická zatímco tanec je časové umění. Pohyb je a hned zmizí. Architektura zůstává dál.
